Lov s překvapením

Hodnocení uživatelů:  / 9

Pavel seděl na koženém sedadle ve svém navoněném autě a pozvolna projížděl nepříliš vábným městem. Tu a tam zastavil. Hledal, tak jako vždycky. Snažil se nalézt v tomto ohavném prostředí něco, co by mu rozjasnilo jeho těžký den. Pátral po své další oběti.

Jeho úmysly nebyly tak chlípné, jak by se možná mohlo zdát. Nechystal se násilím donutit žádnou ženu k něčemu, co by nechtěla, nic takového. Takový on nebyl. Prostě se jen rád díval a rušné ulice tuto jeho choutku zcela uspokojovaly. I počasí dnes stálo při něm.

Bylo dusné letní odpoledne a kraťoučké minisukně dívek chvílemi odhalovaly i to, co majitelky rozhodně nezamýšlely vydat na odiv kolemjdoucím pánům. Pavlovi neuniklo nic. Vzrušeně klouzal pohledem od jedněch noh k druhým, vždy začal u kotníků a pomalu svou pozornost zaměřovat výš. Když se dostal od štíhlých stehen ke spodnímu okraji sukně a spatřil okrouhlou spodní část zadečku, zachvěl se. Ke všemu dalšímu bylo tak blízko!

Ani výstřihy odvážně oděných dam nemohly uniknout jeho vytříbené pozornosti. Když se skláněly nad svými taškami nebo si upravovaly poprsí v domnění, že je nikdo nevidí, byl Pavel rád, že místní ulice zná tak dobře, a že tedy snad nikde nenabourá, když se na chvíli ocitne ve světě blaha.

Chvíli pozoroval milence v postranní uličce, kteří se navzájem zaměstnávali tak, že si ho v žádném případě nemohli všimnout. Chlapec laskal dívku na prsou a ona mu na oplátku škádlivě přejížděla dlaní mezi nohama. Polibky střídalo kousání, div že se neoddali ještě vášnivějším hrátkám přímo tam. Pak však dívka vzala chlapce za ruku a odvedla ho ke dveřím, za kterými zmizeli.

Pavel se rozhodl vydat se domů. Přeci jen se šeřilo a objektů jeho sledování nápadně ubývalo. Zamířil tedy k okraji města a zastavil se až na světelné křižovatce nedaleko kina. Červená na semaforu ho jen rozčilovala, už se viděl doma, ve svém malém ošuntělém, ale útulném bytě, kde by si mohl v klidu se zavřenýma očima promítat obrazy žen, které dnes spatřil.

Kolem dvířek spolujezdce jeho auta projel cyklista a zabočil doprava, kam se chtěl vydat i sám Pavel. Cyklista měl oproti němu nevýhodu, to bylo jasné. Pavel mnohokrát zvažoval nemá-li se na své vyjížďky vydávat na bicyklu, ale za zatemněnými skly auta se cítil bezpečněji. Díval se tedy za postavou jedoucí na kole trochu závistně, trvalo to však jen do chvíle, kdy si uvědomil, že dokonalejší boky, než byly ty sedící na sedle onoho kola, již dlouho nespatřil.

 Náhle se pro něj stalo čekání na zelenou ještě úmornější. Toužil se vydat za tou ženou a pozorovat ji do poslední chvíle. Jen co se v koutku jeho oka zaleskla vytoužená barva, šplápl na plyn, aby to kolo dohnal.

Jakmile se ujistil, že ženu neztratil, přibližoval se obezřetněji, i když to pro něj bylo těžké. Také musel jet velice pomalu a to bylo nápadné.

Odhalené kotníky cyklistky jen vybízely k postupu výš, kulatá kolínka vedla jeho pohled k pevným střídavě se napínajícím stehýnkům. Zadeček sledované oblečený v krátkých kraťasech se ladně houpal ze strany na stranu a útlý pas vytvářel dojem vosy. Pavel věděl, že na tohle by se vydržel dívat do konce světa, a také věděl, kde přesně by teď chtěl mít své dlaně – každou na jedné z půlek toho dokonalého pozadí ženy, která pro něj neměla tvář. Houpal by se spolu s ní v rytmu její jízdy…

Dokázal si představit, že stejně ladně se dokáží pohybovat i její ňadra. Dokonce o tom vůbec nepochyboval.

Právě, když o tom přemítal, zabočila opět do ulice napravo. Musel dát přednost jinému vozidlu, ale pak se směle rozjel za ní. Nesměl ji ztratit. Byla jeho nejlepší obětí za mnoho posledních měsíců.

Když se však rozhlédl po silnici, ladná neznáma byla pryč. Bezradně zastavil u okraje chodníku a v rozrušení sroloval okýnko. Neunikla. Stála několik metrů od něj u stánku se zmrzlinou. Právě byla sehnutá, jednou rukou přidržovala kolo a druhou ukazovala prodávajícímu, na který druh by měla chuť. Její zadeček v krátkých šortkách se takto rýsoval ještě lépe, než předtím.

Nevěděl, co ho to táhne z bezpečí auta – snad, že mu ty boky přišli povědomé, i když považoval za nemožné, že by si je pak nepamatoval – ale náhle se zvedl a také zamířil ke zmrzlinovému stánku. Snad ho lákala představa spatřit jí z blízka, ač by si nedovolil upoutat nějak její pozornost. On se prostě jen rád díval.

Dělal, že si vybírá zmrzlinu a pokradmu sledoval šíji neznámé, která chvílemi prosvítala mezi hnědou hřívou.

V nestřeženém okamžiku se žena otočila. Musel uznat, že v představách o jejích ňadrech se nemílil. Nesvazovala je žádná podprsenka, přesto držela na svých místech, pevná a pěkně tvarovaná. Pod bílým tričkem se daly rozeznat bradavky. Pak Pavel pohlédl ženě do tváře.

„Ireno!“ Při tomto zjištění ho zamrazilo. Děsil se toho, že starou známou nepoznal dřív. Vypadala stejně a přece se tolik změnila. Zvláště co se týkalo proporcí.

Irena oproti tomu pohlížela na Pavla klidně, i když se jí trochu zablýsklo v očích. Sjela ho od shora dolů, na okamžik zastavila pohledem někde ve výšce jeho poklopce a pak mu s provokativním úšklebkem pohlédla do tváře, zatímco se její jazyk kroutil kolem zmrzliny. Poznal, že to na něj ušila.

„Budete si přát?“ otázal se zmrzlinář.

„Eh…co? No, ne já půjdu.“ Pavel se otočil a chtěl zamířit do bezpečí svého pohodlného auta. Toto skutečně nečekal.

„Počkej!“ nenechala ho odejít Irena. Stála teď přitočená k zmrzlináři a v očích jí jiskřilo. „Ty se přeci rád díváš.“ Pavel nechápal. Jediné, co chtěl, bylo zmizet z místa, kde byl načapán takřka při činu, Irena však věděla, jak si získat jeho pozornost. Znala ho příliš dobře. Bez dalšího vysvětlovaní začala toho chlapa vedle sebe divoce líbat. To by si Pavel za jiných okolností nechal klidně líbit.

Když se po chvíli odtrhli, oba již rozvášnění, Irena se obrátila na Pavla. „Seznam se s Oskarem.“